Musel jsem tu zůstat.
Měl jsem naučit vše co umí anděl dívku, která se mi stala kamarádkou. Bydlel jsem u ní a jejího druha a díky tomu, že jsem měl pokrk lásky mezi ní a jejím druhem, jsem v ten osudný den od nich odešel a vyspal se s ní. Vyspal jsem se s holkou, kterou jsem opovrhoval. Byl jsem na sebe tak naštvaný, chtěl jsem jen dodělat rychle svůj ukol a odejít zpět, kde jsem doposud žil. Kde jsem však už nepatřil. Nenáviděli mě, když kvůli mě teď zrůdy nemůžou zabíjet. Chtěl jsem však zpět a našli pro mě úkol, který když splním dovolí mi se vrátit.
Chtěl jsem to udělat...
Ale její smutek v očích, bolestná touha po něčem neznámem, mě však neustále nutila na ní myslet. Touha po ní mě nutila nesplnit úkol, jenž by mě dostal zpátky...
Byla v nebezpečí a já byl jediný kdo ji mohl pomoct, aspoň tak jsem si to namlouval...
Pak se stalo něco, co jsem nečekal...
A zjistil, že předemnou skrývá tajemství....
Dost důležité tajemství...
