Byl jsem vládce, který se snažil zlepšit svět upírů. Mohl jsem mít kteroukoliv upírku či ženu, stačilo jen ukázat prstem. Byl jsem ten, co rozdával rozkazy a každý je okamžitě plnil.
Každý...
Tedy až na ni. Dívku s ostrým jazykem, která se nebojí a klidně mi řekne do očí, co si myslí. Netuší, co pro mě znamená a tak to i zůstane. Zaslouží si někoho lepšího, kdo ji nebude držet zavřenou a nechá ji vyletět. Aspoň jsem si to myslel, dokud jsem se jí nedotkl.
Chtěl jsem ji, ale nemohl mít.
Netuším odkud jsem přišla. Jako dítě jsem ztratila paměť a od té doby žiji s kreténským vládcem, který se snaží neustále mi rozkazovat.
Nenávidím ho!
Přesto ale když ho vidím, rozbuší se mi srdce a v břiše se něco bouří. Jsem však pro něj jen přítěž, kterou vychovával a cítil za ní zodpovědnost. Nikdy mě nebude chtít! Nikdy...
Najdou k sobě cestu nebo se rozejdou, aniž by zažili své štěstí. Dokážou pochopit, že k sobě patří? Nebo ji pustí a ona odejde... Navěky...
