Skrytá tajemství - 16.kapitola

Nemohl jsem tomu uvěřit. Myslel jsem, že to bude jen můj bratr, hlavně proto jsem šel otevřít tak, jak mě pán Bůh stvořil. Byl stejný, možná jen nějaká ta vráska navíc, ale  jinak nic víc. Šokem jsem nemohl mluvit, jen jedno slovo jsem ze sebe dostal a to bylo tati. Nic mi nedávalo smysl, jak mohl žít, když umřel. Zvedl se ve mě vztek. Začal nám vykládat věci, které se staly  před šestnácti  lety. Všechno bylo hrozné, na jednu stránku jsem ho chápal, ale na druhou stranu ho za to nesnášel. Když mluvil o únosu Hope, vzplála ve mě naděje, že je to doopravdy ona a nejen mě. Hope na něj hleděla snad s ještě větší nadějí než já. Už kvůli ní jsem nevěděl jestli mám být na něj naštvaný nebo skákat radostí. Doprdele, netušil jsem, jak se mám k němu teď chovat. Ale na tu druhou stranu pomohl mojí hvězdičce. Hope se ptala, jestli je to ona, moje malá hvězdička, ale otec kroutil hlavou a řekl. 

,,Ne."

„Tati?" zamračil jsem se nechápavě. Vždyť vše z jeho vyprávění nasvědčovalo, že tohle je má hvězdička. Mě si nevšímal, ale hned chytil Hope za ruce a spustil.

,,Nemyslel jsem že ne, jako že nejsi . Myslel jsem ne, protože ty jsi jí vždycky byla. Nezměnila ses, jen si zapomněla. Snažil jsem se tě tak dlouho chránit, nemůžu uvěřit, že jste se takhle našli. Chtěl jsem to nějak udělat. Snažil jsem se vše co nejdříve zjistit, ale i po tolika letech stále nemám nic v ruce. Jen nechápu jak? Jak jste se našli, i když se vlastně divím zbytečně. Vždycky vás to k sobě táhlo. Jste prostě jeden pro druhého stvořeni, jste spřízněné duše. Moje děti,“ usmál se na nás pyšně.  Objal jsem Hope a děkoval tomu nahoře, jak je prozíravý, zatímco  mi v hlavě výřilo tisíce otázek. Políbil jsem ji na spánek a otočil se na otce. Ano, byl jsem na něj stále naštvaný, to však muselo jít stranou už kvůli Hope. Jelikož Boris se nejspíš pokusí ji znovu zabít, přestože neví, že je to ta samá Hope z mého dětství. Rozhodl jsem se tedy otci říct.

„Tati, naše setkání s Hope, nebylo tak jak si myslíš. Nebylo růžové. Popravdě, ona mě zachránila, nebýt jí, byl bych pravděpodobně teď mrtvý."

Otec na mě vyvalil oči a chtěl vědět víc. Řekl jsem mu tedy své podezření a co vše se událo za těch pár měsíců.  Když jsem mluvil, emoce se mu střídali ve tváři, jak splašené a občas si něco zamumlal. 

„Same, musíme Borise zastavit, myslím, že už napáchal dost škody," řekl nakonec. Otočil se na Hope a zbledl.

,,Doufám, že o Hope neví, jinak by mohl…“ Přestal mluvit, když uviděl naše výrazy ve tvářích. Řekl nahlas to, nad čím jsem jen před malou chvílí přemýšlel. Doprdele, proč jsem ji tam jen bral. Do háje, co teď? Budu se o ní bát a strachovat každý další den, dokud Boris nedojde zaslouženého trestu, ale počkat... 

„Tati, ví sice o Hope, ale už neví, že je to TA Hope. Vlastně ani nemůže," usmál jsem se najednou.

,,Proč myslíš, chlapče?" zeptal se mě, jako když jsem býval malý vlček. 

,,No, s Thomasem jsme měli podezření, ale vše bylo proti nám. Nic si nepamatovala, moc s Borisem nemluvila, ale nevypadal, že by si dal dvě a dvě dohromady. Hope nemá ani to znamínko hvězdičky," řekl jsem nadšeně. Pak jsem své nadšení změnil na zkoumavý pohled, směřující k otci. Jak je možné, že nemá to znamínko, pomyslel jsem si.

,,Tys ji ho nechal nějakým způsobem odstranit?“ ptal jsem se. Bylo to zvláštní, jelikož znamínko z vlkodlaka jen tak neodstraníte. Vždy se zahojí a objeví se zpět na svém místě. Otci zaškubali koutky úst. S úsměvem pak zodpověděl mou otázku 

„Ne, je to jen kouzlo. Je skryté tak, aby ho nikdo neviděl a díky tomu nepoznal."

,,Ale jak je to možné?" zeptala se Hope. 

,,Když jsi se uhodila, využili jsme toho s Peterem. Je z části čaroděj, takže ho mohl schovat. Dal na něj takovou divnou hmotu, která začala okamžitě hořet a jakmile ji dal pryč, znaménko nebylo. Objeví se, až bude ten správný čas," prohlásil otec.

,,Dobře, ale proč si teda nemůžu vzpomenout na minulost? A proč jsi to celé přede mnou tajil? Také je tu jedna věc, když jsem teda vlkodlak.  Proč se nemůžu změnit ve svého vlka?" Hope zavrtěla nechápavě hlavou a čekala odpovědi na své otázky.

,,To, že i nadále jsou tvé vzpomínky skryté, je díky té příšerné muzice, kterou posloucháš. Nemůžeš za to, kouzlo tě nutí poslouchat ty prapodivné písničky, aby se mohlo znovu účinně dobýt. Tvá vlčice je stále v tobě. Jen spí. Ty čaje co ti tu nechávám, no, ty s tou omějí. Tak díky nim tvá vlčice sní dlouhý sen. Jakmile ho přestaneš pít, tvá vlčice se probudí a bude se drát na povrch," poklepal prsty na stůl táta v zamyšlení.

,,To jsou skvělé zprávy," zasmál jsem se a políbil Hope na čelo.

,,To sice jsou, jenže mi teď musíme vymyslet plán, jak Borise zničit. Má to vsak podmínku."

,,Jakou?" zeptal jsem se.

,,Nesmíte o něm a o tom co jsem řekl, nikomu jinému říct. Je to moc velké riziko. Budete se chovat dál, jako kdyby jste nevěděli, že žiju. Ani se nesmíš k Hope chovat jinak.  Není tou, kterou jsi znal v dětství. Hope, ty musíš přestat pít ty bylinné čaje a poslouchat ty cédéčka, třeba je i vyhoď. Ať ti tvá vlčice dál nespí a vrátí se ti nějaké vzpomínky.“ 

,,Dobře, to nebude problém," přikývl jsem. Chtěl jsem ještě něco dodat, ale Hope pípnula esemeska.  Sledoval jsem, jak se natáhla po telefonu, pak nakrčila obočí, když četla příchozí zprávu. 

„Budeme mít návštěvu,“ řekla jen tak. Zněla jakoby to, co bylo do teď řečeno, nebylo nijak důležité a příchozí návštěva tomu nevadila. Kdo měla být ta návštěva a kdo ji vlastně píše? Nechápavě jsem zvedl obočí a zeptal se na jediného člověka, který mě napadnul. Aspoň by to vyřešilo mé budoucí lhaní k němu, pokud by se tu ukázal. 

„Tobě píše Thomas?“

Tentokrát hleděla nechápavě ona na mě.

„Proč by mi psal Thomas?" zavrtěla hlavou. Pak se na mě usmála, když pochopila a prohlásila.

,,Úplně jinou, ze které budeš mít určitě velkou radost.“ 

Radost z návštěvy? Tak ty jsem rozhodně neměl moc v lásce, protože vždy jen a jen rušili. Třeba dneska to byl otec. Návštěva ze které budu mít radost, pche.  Byl jsem však i zvědavý koho tím myslela.

,,Je to dobrý nápad mít návštěvu po tom, co jsme dnes zjistili?" zeptal se otec.

,,Neboj strýčku, taky ji rád uvidíš," mrkla na něj.

,,Víš, mohla bys to říct," pokrčil jsem rameny. Než jsem však stihl z ní vymámit pravdu, uslyšel jsem domovní zvonek. Hope tam rychle běžela a mě to nedalo. Musel jsem se na tu její krásnou prdelku podívat, i když ji částečně zakrývalo to pitomí tričko.  Otec si toho všimnul, jelikož si odkašlal. 

„No co? Je to moje družka, to se snad nesmím koukat? Nenuť mě vyjmenovat chvíle, kdy jsem tě načapal s mamkou,“  zamračil jsem se na něj, ale bylo to hrané. Cítil jsem se znovu jako ten malý kluk, kterého otec upozorní a pak mu dá sušenku, aby neplakal, když byl pokárán. Místo sušenky zavrtěl hlavou a jen se usmíval. Hope otevřela konečně dveře a tam nebyl nikdo jiný než Harper. Moje družka měla pravdu, ji jsem viděl opravdu rád. Už už jsem se zvedal, abych jí přivítal, než mi došlo, že mě jako člověka ještě neviděla. 

„Pojď dál, Harper. Musím ti někoho představit,“ řekla šťastně Hope. Harper vešla dovnitř a rovnou  zamířila s Hope k nám. 

„Ahoj Ryane, nevěděla jsem, že tu také budeš. Hope mi neřekla, kdy se máš vrátit. Vědět to, vezmu ti tvé oblíbené koláče,“ políbila ho na tváře a vítala se s ním, jako kdyby ho znala uz dlouho. Mírně jsem se zamračil, protože ho nejspíš tak znala, což fakt bolelo. Rychle jsem to skryl a usmál se na Hope, která si odkašlala.  Harper se podívala na ni a pak nasměrovala pohled na mě. Zamračila se a zdálo se, že se připravila na bitku.

„Harper, dovol mi, abych ti představila svého přítele.“ 

,,Přítele?" zarazila se a vzhlédla k Hope. Postoj k bitce okamžitě zmizel a nahradil ho šok.

,,Ano, chodím s ním," usmála se na Harper. Z té pak vymizela veškerá nevraživost a sklonila se, aby mě přivítala pusou na obě tváře. Pusa však nikdy nedopadla, zastavila se pár centimetrů před mou tváří. Znejistěla a pokrčila obočí.

„Neznáme se?“ zeptala se.

„Možná,“ odpověděl jsem tajemně. „Ty tvoje oči, někoho mi připomínají…“ zamyslela se. Nevěděl jsem, jestli ji to můžu prozradit. Raději jsem si řekl, že si o tom musím nejdříve promluvit s Hope. 

„Hope mi o tobě hodně vyprávěla," usmál jsem se a řekl pravdu. Jako vlk jsem o Harper snad věděl všechno.

,,Opravdu?" zeptala se nejistě. Tušil jsem na co se ptá, ale nehodlal ji v tom vymáchat. 

,,Neboj, řekla mi samé dobré věci. Hlavně jaká si dobrá pekařka. To mi připomíná, co to tu tak krásně voní?“ neudržel jsem se. Ta vůně se linula od Harper, která se úlevně usmála. Zvedl jsem pohled k Hope, která si oddychla, když viděla, že nic neprozradím. Nechtěl jsem je trápit, na to jsem svou dívku až moc miloval. Proto jsem rychle přepnul na tu vůni, která se tu rozprostírala v místnosti do všech koutů. Hned mohlo být jasné, že je to Harper a její dobroty. 

„Donesla jsem Hope nějaké dobroty. Třeba přivábí zpátky i Sama. To je její vlk. Tak co, už se ukázal? Je to tak dlouho co zmizel," posmutněla. Vzápětí se jí tvář rozšířila a zeptala se s nadějí.  

,,Už se objevil? Je tu někde??“ rozhlížela se kolem a hledala vlka. Čili vlastně hledala mě. 

,,Ne, neukázal. Představ si, že můj přítel se taky jmenuje Sam," zasmál se.

,,Opravdu?" hleděla s údivem.

,,Samuel Wild,"představil jsem se.

,,Moc mě těší," usmála se a stiskla mi ruku. Harper ještě chvíli s námi zůstala. Jakmile odešla, sedli jsme si pospolu a vymysleli plán na Borise. S Hope se vrátíme zpátky ke smečce, následně ho dovedu na místo, kde se rozhodl zbavit nadobro mého otce. Jakmile tam budeme, otec se ukáže ale nepromluví. Já budu dělat, že nic nevidím, ale donutím ho se ke všemu přiznat. Hlavně musí prozradit svůj zdroj. Doufali jsme, že to všechno přizná mě a Hope, která bude skryta. Snad to bude stačit na to, aby mohl být sestaven tribunál, kde se odsoudí ke spravedlivému trestu. Na nic jsme nečekali, plán byl vymyšlen, stačilo ho jen zrealizovat. S Hope jsme nasedli do aut a společně se rozjeli zpátky domů. 

Domov...

Doufal jsem, že i ona ho tak bude jednou nazývat. Z jedné věci jsem však měl strach. 

Co se stane až se vrátíme? Syntie, Fric, Boris...

Každý z nich může nějak mé hvězdičce ublížit. Vždyť bych ji mohl znovu ztratit.

Jedno jsem věděl jistě, ohlídám si ji, aby byla v bezpečí.