Skrytí před světem- 23.kapitola

,,Co ta tu, kurva, dělá?"  zavrčela jsem naštvaná nad tím, že tu mrchu znovu vidím. Myslela jsem, že jsme si už vše vyříkali. 

,,Co by tady dělala, zlato. Jen chce to, co je její, stejně jako chci já to moje," pokrčil rameny Bob.

,,Je mi fuk, co tu dělá, roztrhejte tu smlouvu, ať už můžeme jít." Sotva to James dořekl, sevřel ruku v pěst. 

,,Nechápeš to, Wilde," shoupl hlavu ze strany na stranu Bob.

,,Co nechápeme, Bobe?" pozvedla jsem obočí.

,,Že on chce tebe a já svého Jamesička," zamrkala na nás Gisell. Postavila se vedle Boba a položila mu ruku na rameno.

,,Nikdo není jako ty, mon amour. Chybíš mi a tahle děvka si tě nezaslouží," ukázala na mě.

,,Drž už hubu, Gisell," rozčílil se James. V jeho pohledu bylo něco, co jí donutilo udělat krok zpět a složit ruku z Bobova ramene.

,,Tohle nebudeme poslouchat, dej sem tu smlouvu!" Z hrdla se Jamesovi ozvalo dunivé vrčení, které nebylo typické pro obyčejné vlkodlaky. Jeho vlk se drásal ven, chtěl zabíjet. Rychle jsem ho chytila za ruku, abych aspoň trochu zmírnila vztek jeho vlka. Jenomže to nepomohlo. Zvlášť, když Bob stáhl smlouvu k sobě, co nejdál od Jamese. 

,,Ne! Tahle mrcha půjde se mnou. Ty mi v tom nezabráníš," zasmál se Bob.

,,Jsou tam schovaní nějací chlapy. Když jsem šla sem, zahlédla jsem je tam," řekla Gisell. I když ve tváři měla vyděšený výraz, přesto ukázala místo, kde byli schovaní Sam s Thomasem a táta s Ryanem.

,,To je vtipný," odfrkla jsem si, abych situaci nějakým způsobem zachránila. 

,,Kdo ví, co jsi viděla, možná nějaké turisty," pokrčila jsem s výsměchem rameny.

,,Vždycky sis dokonale vymýšlela, Gisell," ozval se mrazivý hlas z Jamese. Něco se s ním dělo, vůbec se mi to nelíbilo.

,,Jenže já ji věřím." Prohlásil Bob a zapískal na prsty.

Za ním se objevilo asi tucet mužů, z nichž jednoho jsem znala z minulosti, kdy jsem se skrývala doma před Bobem. Přišel blíže k nám a slizky se usmál. 

,,Ahoj krásko, pamatuješ si mě?" zavrněl, až jsem se otřásla. Nebyl to nikdo jiný než chrochták. Neustoupila jsem, ani slovně na něj nereagovala.

,,Měl by jsi ustoupit," ozval se za námi otcův hlas. Vypadalo to, že vylezli z úkrytu. Nemělo smysl, aby se dál skrývali. Stejně byli prozrazeni. James mě stáhnul více za sebe, chtěl mě chránit, ale tohle nebylo správné. Nechtěla jsem, aby se někomu něco stalo. Všechno se dělo kvůli mě, protože jsem tenkrát utekla a nedovolila mu ho mít. Naštěstí jsem si vzpomněla na náš náhradní plán, kdyby zjistili, že máme sebou posily. Okamžitě jsem ho začala realizovat, bohužel jsem byla asi jediná s klidnou hlavou.

,,Měl bys být mrtvý, Ethane. Ale neboj se, nechám tě ještě chvíli naživu, abys mohl sledovat, jak si beru tvou dceru všemi možnými způsoby," začal se smát Bob. 

,,Tohle nedovolím!" vykřikl James. Výhrůžně zavyl, aby Bob i ostatní pochopili, že se nijak nevzdá. 

,,Tohle je divný, vyješ, jak nějaký vlk," zasmála se nervózně Gisell.

,,Ach drahá, stále si to nepochopila?" pozvedl na ni obočí Bob. 

,,Jseš tu mezi vlkodlaky. Tvůj chlap je vlkodlak, ale neboj se," chytil ji za ruku, když se pokusila utéct.

,,Až s ním skončím, bude to beránek," ušklíbl se.  Pustil Gisellinu ruku a postavil se blíž k Jamesovi. Díval se mu  přímo do očí a vyzýval jeho, i vlka v něm, na zápas. Věci se začali vymykat z rukou. Zvlášť, když se ozvali i ostatní muži. Horkokrevné hlavy, bylo to co mě napadlo při pohledu na ně. Musela jsem něco udělat, rozhlédna jsem se kolem a viděla Gisell poodstoupit o několik kroků  pryč. Nikdo si ji nevšímal, všichni sledovali ostatní. Čekali, kdo se jako první pohne, aby mohl začít boj. Tohle jsme s Jamesem a ostatními sice promysleli, ale očividně oni zapomněli. Naštěstí jsem věděla, co mám dělat. Tak jsem se nadechla a zařvala.

,,DOST!!"

Všechny pohledy padly na mě, cítila jsem se jak nahá, což byla hrozná představa, když tu byli Bob a jeho muži. 

,,Neboj se krásko, hned si to s tebou vyřídím, jen uklidím nepořádek co jsi nadrobila," ucedil Bob. James na něj výhrůžně zavrčel a udělal krok k němu. Rychle jsem se postavila před něj a zatlačila ho zpátky.

,,Přestaň, musíš začít myslet!" přikázala jsem mu. Zdálo se, že kousek jeho hněvu zmizel. Přesto jeho vztek byl stále silný. 

Otočila jsem se na Boba, který mě s toužebný úšklebkem sledoval.

,,Pojďme to nějak vyřešit, Bobe. Tohle přece nemá ani jeden z nás zapotřebí," rozhodila jsem rukama. Udělala jsem pár kroků bokem od Jamese, jeho bratrů, otce a Ryana. Naznačila jsem Bobovi, aby šel za mnou a šla dál od své rodiny a jeho mužů. Věděla jsem v jakém jsem v nebezpečí, musela jsem však věřit, že plán B klapne. Jeho první část, jak se zdála, klapla. Bob šel za mnou, přesně jak jsme chtěli.

,,Harper," zavolal táta, přesně podle dohody. Vypadalo to, že si aspoň on vzpomněl.

,,Zůstaňte tam, nechci, aby se někomu něco stalo. Proberu to s Bobem sama, bude to tak pro všechny nejlepší." Řekla jsem s pohledem upřeným na Boba. Bylo to těžké říct, ale plán se vyvýjel slibně. Bob hleděl do mých očích, najednou se ale něco změnilo. Náš plán buď prokoukl, nebo selhával.

,,Válka bude," zavrčel na mě. Rozhodilo mě to, protože s tím jsme nepočítali. Snažila jsem se změnit jeho názor. Protože pokud by válka byla, skončila by rychleji než začala, jelikož on tu měl více mužů než bylo nás.

,,Ne! Pojďme to vyřešit jako dospělí, sám jsi to chtěl. Bylo na něm vidět, že přemýšlí. Chvíli na to mi podával papír co držel v ruce. Z úlevou jsem se po něm natáhla. Vítězství jsme měli v kapse.

James

Ano, objevila se tu moje bývalá láska. Moje Ex, ale, k sakru, co tu dělala? Neskutečně mě to naštvalo, naštěstí mě Harper dokázala přivést zpět k rozumu a plánu, který jsme měli. Nechápal jsem, jak jsem to mohl zapomenout. Najednou ve mě všechno vřelo. Můj vlk byl blízko, hodně blízko. Harper ho nějakým způsobem uklidnila, ale ne moc. Viděl jsem, jak se snaží držet plánu. Nejen to, snažila se, aby nám to došlo všem. Když podle plánu Harper s ním poodešla od všech, aby ho mohla paralyzérem, co měla schovaný v kapse, omráčit. Sledoval jsem, jak ji znovu podává papíry, když ho přemlouvala, aby nedošlo k válce. Plán se nám hroutil. Tohle jsme nečekali, potřebovali jsme mít tu smlouvu v ruce a pak by ho střelila, zatím co my ostatní by jsme se vrhli na jeho vlky.  Harper papír nedostala, opět ucukl a se smrtícím úsměvem prohlásil. 

„Víš co, rozmyslel jsem si to, válka nemusí být, když se mnou teď dobrovolně půjdeš.“

„Na to teda hned zapomeň“ zavrčel jsem na něj.

„Tohle má být jako co Bobe? Nějaká tvá nová hra? Když s tebou půjdu co se změní? Já už druha mám, nemůžeš si mě nárokovat.“ 

„Druha? Jako tenhle otrapa? Pche, na mě nemá.“ V té chvíli z lesa za ním vyšlo několik dalších vlků. Rozhodně byly ve větší přesile než my. Nás bylo jen šest.

Tohle nebude fér hra vůči nikomu.

„Takhle ty plníš dohodu?“ ozvala se Harper. Také se jí nelíbilo, že přišlo mnohem více vlků, než jsme očekávali. Plán se nám hroutil pod rukama a všichni jsme to věděli.

„Nevěřím, že ty nemáš další zálohu? Vždy jsi měla někoho za zadkem,“ posmíval se Bob. 

„Já mám za sebou jen svou rodinu.“ A za námi pevně všichni stáli. Postavili se do bojové pozice, těsně před proměnou. Byl jsem si jistý, že budeme bojovat do konce. Bob se začal smát.

,,Nevzala sis více vlků? Máš tady alfy dvou smeček, ale žádné vlky, vždycky si byla hloupá," vysmíval se. Ethan přistoupil ke mě a zavrčel.

,,Ona nikdy nebyla hloupá, hlupák jsem byl já, když jsem tě chtěl za syna!" Bob se ušklíbl a chvíli sledoval Ethana, než prohlásil.

„V tom případě mě napadá jen jedno. Když máš údajně druha, vyzývám tebe Ethane o místo alfy v Horské smečce. Jakmile vyhraju, všechny ženy budou patřit mě, včetně tebe, holčičko.“ Slizký úsměv mu hrál na rtech, tohle jsem nehodlal dovolit. Ticho co nastalo, by se dalo krájet. Ethan udělal krok dopředu, připravený bojovat o svou dceru a smečku, jenž miloval.

„Tati, ne!“ křikla Harper a přistoupila k němu.

Ethan ji posunul ke mě, byl pevně rozhodnutý. Pokud by se mu něco stalo, Harper to zlomí srdce. Mezitím se Bob proměnil ve svého vlka. 

„Ne, že bych tátovi nevěřila, ale není už nejmladší, nemůžu přijít ještě o něj.“ Sdělila mi má láska. Hned jsem věděl co udělat. Výzvu musel přijmout, ale taky mohl vyslat svého zástupce.

Promluvil jsem tedy k Ethanovi. „Můj... ehm, tcháne... dovol mi, abych bojoval za tebe, jako tvůj bojovník a jako tvůj syn." Bob se proměnil zpátky a začal něco říkat, ale přerušil jsem ho. 

,,Co vím, máš na to právo. Prosím, tohle by oči Harper nesnesly,“ poukázal jsem na nejdůležitější fakt.

Otočil se zamýšleně k nám. 

„Mládeži, vážně si myslíte, že jsem tak slabý?"

,,Ne, tak jsem to nemyslel," zavrtěl jsem hlavou. 

,,Bojuj Ethane, nebo potřebuješ, aby za tebe bojoval tenhle chcipak?" 

,,Drž hubu, měl by ses zakrýt tvýmu scvrklýmu ptákovi je očividně zima, nebo je tak malej pořád?" posmíval se mu Sam. 

,,Tebe si podám taky," udělal krok k Samovi.

,,A tu děvku, co máš za družku ošukám, až bude prosit, abych ji zabil," zavrčel výhrůžně Bob. Sam se na něj chtěl vrhnout, ale Thomas ho naštěstí zastavil a nějakým způsobem uklidnil.

,,Dost! Chtěl jsem bojovat, ale máš pravdu synu. Mohu si zvolit zástupce. Nikdy bych to neudělal, ale tobě věřím. Aspoň uvidím, jestli na to máš.“  

Rozhlédl se kolem sebe a pak s hrdostí prohlásil.

„Já, alfa Horské smečky si volím svého zástupce v boji,“ podíval se na mě a natáhl ke mě ruku. 

,,Příjímáš?

Kývl jsem na něj v souhlasu a proměnil se. V tom jsem si všiml, že to Gisell už nedala a sekla sebou na zem. Jen mě překvapilo, že byla dost daleko od nás. Ani jsem si nevšiml, že poodešla pryč.

„Vidíš? Proto nemáš tahat lidi mezi vlky,“ ozvala se Harper naštvaně.

Vlci utvořili kruh, Bob se proměnil zpátky ve vlka a  postavil se naproti mě. Nelíbilo se mu, že bojuje se mnou, dokonce jsem si byl jistý, že bude podvádět. Nemohl jsem prohrát, protože jsem měl dost dobrý důvod vyhrát. Musel jsem být opatrný, protože on byl alfa, ale já ne. Měl svou vlastní smečku, bohužel já byl vždy vlk samotář. Dokud jsem nenašel svou rodinu. Nyní jsem byl člen bratrovy smečky, měl družku a rodinu. Sam přišel k nám. Jako další alfa bude rozhodčím. Bál jsem se však, že jeho námitky pro nefér boj budou zbytečné. 

„Vítěz se stane alfou Horské smečky. Souhlasíte oba?“ 

Bob přikývl okamžitě. Ale já zaváhal, přece jen zastupuju Ethna, možná to tak bylo i myšleno. Pohlédl jsem na Ethana, který přikývl v souhlasu, tak jsem nakonec přikývl i já. Sam se vrátil ke zbytku rodiny. Všichni se postavili do kruhu, kde bude probíhat náš boj. Jen co se kruh zacelil, Bob ke mně vyběhl a hned se mi sápal po krku. Nečekal jsem to, ale byl jsem rychlý.  Uměl jsem se prát, stejně jako bránit. Taky jsem cítil něco, co mě pohánělo kupředu. Byla to neznámá síla, která se rozlívala do celého mého těla. 

Tahle síla mě donutila zaútočit a kousnout ho do tlapy, až zaskučel. Nenechal si to líbit, znovu mi šel po tepně na krku. Vůbec nebyl originální, pomyslel jsem si. Praly jsme se a střídavě na sebe útočili. Snažil se bojovat nečestně, ale pokaždé jsem to nějak zvládl. Neměl na mě, musel jsem vyhrát. Když najednou se do kruhu přimotala zmatená Gisell. 

„Co se to tu, doprdele, děje!!" vykřikla.

Otočil jsem se po ní, což byla obrovská chyba. Bob mě okamžitě povalil na zem a vrčel mi nad hlavou. Jeho slina mi dopadla kousek od oka.

,,Jamesi!" zakřičela srdceryvně Harper. 

Tohle měl být můj konec, kvůli hloupé chybě jsem neochránil svou družku ani smečku jejího otce. V téhle chvíli mi došlo, co jsem provedl a kolik lidí jsem nyní zklamal. Měl jsem za ně zodpovědnost a prohrál jsem. Očekával jsem smrt. 

Dost!

Zakřičel vlk ve mně. Najednou kolem mě vířila energie, která se do mě vlila. Packou jsem ho klepl přes čumák a zhodil ho ze sebe. Rychle jsem vyskočil, a naše role se obrátili. Cítil jsem to a slyšel slova v mé hlavě. 

,,Věděl jsem, že na to máš, synu.“ Chtěl jsem jim dát za pravdu.

Bylo to teď nebo nikdy. Nejsem sice vrah, ale tohle budu muset ukončit jednou pro vždy. Musel jsem zachránit všechny smečky, které se tenhle hajzl chystal napadnout. Sekl jsem svého soupeře drápem tak silně, až jsem mu přeťal krkavici. Jeho tělo znehybnělo, oči vytřeštěné v šoku z prohry. Nyní jsem věděl, že tohle bude moje nová role. Nevím proč, ale cítil jsem náhle srdce mnoha vlků. Mohl jsem říct, že nevím co to je, ale mé srdce to vědělo. Ať jsem chtěl nebo nechtěl, dostal jsem novou roly ve svém životě. Stal jsem se alfou Horské smečky... Netušil jsem jak, ale cítil tu jistotu.

S čím jsem to pro vlčici souhlasil? Do čeho mě to, do háje, tímhle bojem zatáhli?