Skrytá tajemství- 5.kapitola

Připravila jsem se do města za stálého Samova dohledu. Jedině z koupelny jsem ho vyhnala, jinak by i tam byl se mnou. Vzala jsem z věšáku bundu a sklonila se k Samovy.

,,Buď tu hodný, zatímco budu pryč, ano?" Kdyby to šlo, viděla bych teď před sebou velmi naštvaného vlka, jenže to přece nejde. Poplácala jsem ho po hlavě a vyšla z domku. Když jsem zavírala dveře, musela jsem Sama postrčit zpátky dovnitř. 

,,Zůstaň uvnitř, Same!" zavolala jsem na něj, aby netlačil do dveří a já je tak mohla zavřít. Což se mi nakonec podařilo. Se zavrtěním hlavy jsem došla k autu, které stálo vedle mého domku. Byl to malý, zelený pick-up, který jsem dostala ke svým osmnáctým narozeninám. I po čtyřech letech mi pěkně sloužil a nemohla jsem si na něj nikdy stěžovat. Vlezla jsem dovnitř auta a s posledním ohlédnutím na domek, jsem vyjela na cestu do města. Věděla jsem, že cesta bude dlouhá, ale rádio mi ji aspoň zpříjemní. Přemýšlela jsem nad tím, co všechno musím nakoupit a nezapomenout se stavit hlavně za Harper. Měla malou pekárnu, kde prodávala čistě jen svoje výrobky. Troufám si říct, že byla i mou kamarádkou. S myšlenkami na Sama mi cesta pěkně ubíhala. Sam mi hodně přirostl k srdci, byl se mnou krátce, ale už teď jsem si ho zamilovala. 

,,Tak, už jsem skoro tam," zašeptala jsem si pro sebe, když jsem viděla známky blížícího se města. Vjela jsem do něj a stále nechápala, co na tom ostatní vidí, bydlet tady. Vždyť les měl své vlastní kouzlo. Zaparkovala jsem u Harpeřina pekařství a vystoupila. Dnes zářilo teplé sluníčko, tak jsem nu nastavila tvář a zavřela na chvíli oči. 

,,Dnes mám šťastný den, když tě tu vidím, Hope," řekl známý, slizký hlas. Přesně jsem věděla koho před sebou uvidím, jakmile otevřu oči. Pan slizký úlisňák. Proto jsem nasadila svůj milý úsměv a otevřela oči.

,,Zdravím vás, Bobe. Jak se máte?" řekla jsem mile a doufala, že mě dneska nechá napokoji.

,,Teď už se mám skvěle, Hope. Už jsem ti přece říkal, abys mi tykala, ale opět mi vykáš," zatvářil se pochmurně.

,,Také jsem vám říkala, že o vás nemám zájem Bobe a stejně se nadále snažíte," usmála jsem se a zavřela dveře od auta. 

,,Ach Hope, jeden může doufat, nemyslíte?" zeptal se, když jsem vykročila ke dveřím pekárny.

,,Někdo ano, ale vy ne," řekla jsem mu a chtěla odejít, jenže jsem na lokti ucítila pevný stisk. 

,,Co to?" ohlédla jsem se, jelikož byl dost bolestivý.

Jeff si mě přitáhl blíž k sobě a zavrčel na mě naštvaně.

,,Tohle děláme pokaždé, když přijedeš do města, už mě to opravdu nebaví, Hope. Dnes se to změní, pěkně si zajdeme společně na kafe." Pokusila jsem se odtáhnout, jenže to nešlo. Chtěla jsem mu říct, co si myslím, ale než jsem to stihla, ozvalo se zavrčení.

,,Co to k čertu je?!" zařval vyděšeně a pustil mě. Otočila jsem se směrem, kterým se ten kretén díval, jen abych viděla Sama, cenícího na něj zuby. 

,,Tohle je můj kamarád Sam," řekla jsem a šla k velkému, černému vlkovy, aby náhodou Boba nenapadl. 

,,Kamarád? Vždyť je to vlk!" 

,,Ano, to je vlk. Velmi poslušný vlk," usmála jsem se na něj a dřepla si k Samovi. Pohladila jsem ho po hlavě a do ucha mu zašeptala.

,,Velmi neposlušný vlk." Vzápětí jsem se zvedla a společně se Samem v závěsu, vyšla směr pekařství. 

,,Takhle teda ne," ozvalo se za námi, než se Bob přiřítil vedle mě, jen aby to zkusil znovu. Tentokrát se však kvůli Samovi hlídal. Dokonce mi i začal vykat.

,,Ach, slečno, copak tu dnes mají dobrého? Něco, co byste mi doporučila?" zeptal se, klidným avšak obezřetným hlasem.

,,Tady mají skvělé úplně všechno, ať si dáte cokoliv. Nic nebude špatná volba," řekla jsem mu a zadržela Sama, aby se po něm znovu nevrhnul.

,,Jestli mě omluvíte, slíbila jsem Samovy, že ho seznámím s Harper," ukázala jsem na Sama, který na Boba štěkl. S úsměvem jsem odvedla Sama v pekárně bokem, abych ho vyplísnila.

,,Co to děláš, Same. Měl jsi zůstat doma!" řekla jsem mu naštvaně.

,,Spíš bys mu měla poblahopřát a poděkovat," zasmála se vedle mě Harper.

,,Kde ses tu vzala?" podivila jsem se.

,,Ve vlastní pekárně? Co myslíš?" mrkla na mě. Dřepla si k Samovi a začala ho drbat na krku. 

,,Kdo je ten nejhodnější kluk, no kdo? Ty, krasavče. Hope by mi mohla říct, jak se náš nový hrdina jmenuje," smála se. 

,,Harper, je to vlk. No a jmenuje se Sam," protočila jsem očima.

,,Hej, nečerti se. Bob je dost otravnej i pro mě, konečně mu někdo ukázal, že má jít doprdele. Nechceš mi tu našeho hrdinu přece jen nechat?" Pozvedla na mě s úsměvem obočí a čekala, zda budu souhlasit. To se ale pěkně pletla. Tohle je můj vlk. To jsem jí i řekla.

,,To je můj vlk, najdi si svého." Sam mě okamžitě začal olizovat tvář nadšením. Hned jsem ho začala hladit a musela se smát. 

,,Jasně Same, jsi můj hrdina."

,,Konečně jsi to uznala," zasmála se Harper a šla za pult, aby mi nachystala to co vždycky. Sam se přiblížil a začichal ve vzduchu. 

,,Copak by sis dal hrdino?" zeptala se ho Harper. Sam ukázal čumákem na jeden koláč a tak mu ho podala. Může vlk jíst koláče? Ptala jsem se sama sebe. Jenže asi ano, protože ho spořádal s takovou chutí, až se oblizoval i za ušima. 

,,Vypadá to, že mu chutná, pár ti jich přibalím," mrkla na něj a přibalila mu pár koláčů. 

,,Jsi hrozná, víš?" zasmála jsem se a začala si s ní povídat. Bob nakonec nezůstal, takže jsme nebyly rušeny a Sam mezitím spořádal několik koláčů. Náš rozhovor se ubíral hlavně k Bobovy a co Sam provedl. Bob nebyl nijak hezký. Tělo měl průměrné a bez svalů. Obličeji mu dominovali modrošedé oči, které sledovaly vše okolo a zračila se v nich slizkost. Rty by nechtěl líbat nikdo, jen co je uviděl. Už když někam vešel jeho postoj křičel slizoun. Skrz Boba se náš rozhovor vedl dál  na Sama a jak se u mě objevil. Nakonec jsem se s Harp rozloučila a vydala se k autu odložit tam první část nákupu. 

Otočila jsem se za Samem, jestli mě následuje a přitom vrazila do něčeho pevného. Samovo zavrčení následovala omluva.

,,Omlouvám se, nemohl jsem vás nechat odejít, aniž by jste si se mnou dala alespoň jeden šálek kávy," řekl mi Bob.

,,Už jsem řekla, že nemám zájem."

,,Ale no tak Hope jedna káva," usmál se a dotkl se mojí ruky již pak stiskl. Pokusila jsem se ji vytáhnout, ale nepustil mě.

,,Jen. Jedna. Káva," zavrčel každé slovo zvlášť. 

Sam tentokrát už nevrčel, rovnou se zakousl do ruky, která pevně svírala tu mou. S výkřikem bolesti mě Bob pustil a poodešel pár kroků pryč. Sam ještě zavrčel a on celý zbledl. Dokonce se ukázal na jeho kalhotách mokrý flek. 

Sam ještě jednou zavrčel a udělal krok k němu. Bob vykřikl a vyběhl pryč. 

Přišla jsem blíže k Samovi a byla ráda, že tu nakonec byl se mnou. Položila jsem mu ruku na hlavu, pohladila ho a sklonila se k němu.

,,Děkuju ty můj zachránče," řekla jsem a dala mu pusu na čumák.

,,Jsem ráda, že jsi mě neposlechl a jel se mnou. Ale také by mě zajímalo, kde ses tu vzal. Zavřela jsem tě přece v domě." Smála jsem se při jeho olizování a cítila se šťastně. Dokonce mi bylo jasné, že musel nějak nenápadně skočit do korby auta. Nakonec to bylo dobře. Nechala jsem ho ještě na chvíli v korbě auta a zaskočila do supermarketu, pro zbytek potravin. Jak jsem se pak vrátila, pustila jsem ho na sedadlo spolujezdce a nasedla za volant. Boba jsem už vůbec neviděla. Což bylo dobře. Společně jsme pak vyrazili na cestu domů. Pustila jsem rádio, které se Samovi moc nezamlouvalo, jelikož si schovával uši. Byla jsem tak šťastná, když Sam Boba zahnal, že jsem si ani nevšimla mraků venku. Takže nám po cestě začalo pršet. 

Sam štěkl a hleděl z okna.

,,Já vím, kamaráde. Vypadá to, že nás na cestě zastihne pořádný slejvák," řekla jsem mu. Bohužel jsem měla pravdu, chvíli na to začalo let jako z konve. Naštěstí jsme byli v teple auta, jenže to netrvalo dlouho. Najednou jsem ucítila ránu a auto se rozkývalo a rozhoupalo. Zažila jsem to na těchto cestách už párkrát, píchla jsem zase gumu.

Zastavila jsem a pohladila kňučícího Sama.

,,Zůstaň v autě, už jsem to dělala mockrát. Vyměním kolo a pojedeme dál." Rychle jsem vylezla a vyměnila pneumatiku. Jelikož to bylo poprvé v takovém slejváku, trvalo to o mnoho déle než normálně. Byla jsem promočená až na kost, ale udělat se to muselo. 

Nakonec jsme dorazili domů v pořádku, ale nebylo mi nejlépe.