Skrytí před světem- 6.kapitola

 

Sledovala jsem ho z druhé strany místnosti a o všem přemýšlela. Nemohla jsem uvěřit, jakou další věc máme společnou. Já se skrývám před minulostí a on byl skrytý před svou vlastní rodinou. Ryan se nikdy nezmínil o synovy, kterého unesli a to jsem si myslela, že mi o sobě řekl všechno. I když je pravda, že toto byla až moc dávná minulost. Hope se mi to snažila vysvětlit, ale taky mi bylo jasné, že neříká všechno.  Chápala jsem, že tohle nikdo mimo Ryana a jeho ženy, nevěděl. Vysvětlila mi, že nebýt dopisu jeho únoskyně, která mu byla matkou, by se tu nikdy neobjevil. Teď je tady a snaží se sblížit s lidmi, kteří mu byli cizí. Což jsem byla vlastně i já. Viděli jsme se jen párkrát, ale pokaždé mi dokázal rozbušit srdce.
,,Hodně ho pozoruješ, Harp."
Otočila jsem se na Hope a usmála se.
,,Tak, nevidí se každý den, aby se vrátil ztracený syn."
,,To sice ne, ale ty ho sleduješ, jako bys ho chtěla sežrat," zasmála se.
,,Nesleduju," zamračila jsem se.
,,Stejně sleduje i tebe," pousmála se.
,,Myslíš?" zeptala jsem se a otočila zpátky k němu. Byl zabraný do rozhovoru se svými bratry a očividně si to užíval.
,,Jop, vždy když ses nekoukala, sleduje tě, jako by tě chtěl pozřít."
,,Kecáš," zasmála jsem se.
,,Ne, možná bys mu mohla dát šanci, Harp."
Sledovala mě se soucitem, který se mi nezamlouval. Věděla, že nerandím a teď jak byla zamilovaná, by mě nejraději vedla přímo do chomoutu. Místo, abych jí něco řekla, zavedla jsem rozhovor na bezpečnější téma.
,,Kdy se Samem odjíždíte?"
,,Za necelý měsíc, je to děs. Netuším ani jak dlouho budeme pryč, ale věřím Thomasovy, že se tady zatím o všechno postará," usmála se něžně.
,,Thomas bude hlavně stále u mě, když ho nebudete hlídat. Miluje rohlíčky, které peču."
,,To máš pravdu," smála se.
,,To mluvíte o mě?" zeptal se Thomas. Po boku mu stáli oba jeho bratři.
,,Vůbec, jen mluvíme o jednom žroutovi, který ke mě rád zavítá," zavtipkovala jsem.
,,K tobě chodí nějakej hajzl? Měli by jsme ho zmlátit, aby se u tebe už neukázal," zamračil se Thomas. S Hope a Samem jsme vypukly v obrovitý smích.
,,Řekl jsem něco vtipného?" hleděl na nás nechápavě.
,,Myslím si, že tím žroutem myslí tebe," podotkl James, snažíc se nesmát.
,,Ne, to určitě ne. Nebo snad jo?" kouknul na nás. Nevydrželi jsme to a znovu se rozesmáli.
,,No skvělý," rozhodil rukama naštvaně.
,,Na stole sou ještě koláčky," usmála jsem se na něj, když jsem viděla, jak se mračí.
,,Co? Kde!" rozhlížel se kolem. Když je spatřil, vyběhl k nim co nejrychleji to šlo a úplně zapomněl, o čem jsme se bavili.
,,Připomněl mi toho tvora z pána prstenů. Toho co tam furt tvrdil milášek," řekl James a pohlédl na mě.
,,To sedí na každého, kdo miluje Harpeřino pečení," zasmála se Hope.
,,Jo, to jo," hleděl na mě stále upřeně. Svět kolem nás jakoby zmizel. Utápěla jsem se v jeho pohledu a nemohla se odtrhnout.
,,Harp, pomůžeš mi v kuchyni?" šťouchla do mě Hope a probrala tak z omámení Jamesova pohledu.
,,Jo, jo už jdu," otočila jsem se a v podstatě utekla do kuchyně.
,,Jestli ho nepozveš na rande, udělám to za tebe," prohlásila Hope, sotva se za námi zavřeli dveře.
,,To nemůžeš!" řekla jsem zděšeně.
,,Můžeš na něm oči nechat a on na tobě. Tak proč ne," pokrčila rameny.
,,Protože to nechci. Ty sis našla skvělého chlapa, ale já ho nechci. James je fajn, ale nejspíš bych pro něj byla jen něco co může dobýt. Nedávej nás dohromady, tahle hloupost se nikdy nestane." Chvíli si mě prohlížela, než se zamračení přikývla.
,,Dobře, nechám to tak." Pak ale zašeptala.
,,Zatím."
,,Hope!" zavrčela jsem. Ona se však zasmála a postavila vodu. S kávou jsme se vrátili zpět a moc jsem se snažila na Jamese nedívat, což bylo náročné. Spíš jsem se mu snažila vyhnout.
Zdržela jsem se ještě chvíli a snažila se tajně po očku sledovat mého policajta. Mého? Doprdele, proč nad ním uvažuji jako o mém. To snad ne. Měla bych si to přiznat naplno, přitahuje mě a to hodně. Nevím proč nebo čím to je, ale opravdu ho chci.
Celou cestu v autě mi hlavou létaly myšlenky. Mohla bych... Co kdybych... Ne, nesmím, ale... Co kdybych jenom jednou... ne, to nesmím. Jen co jsem byla doma přišla mi zpráva od Jamese.

James: Zítra se těším na úplatek ;-)

Hleděla jsem na zprávu s velkým úsměvem na tváři.

Harper: Není to úplatek, jen snídaně.

James: Kdyby to byla skutečná snídaně, snídal bych tebe.

Hleděla jsem na jeho odpověď a byla celá rozpálená.

Harper: Něco si slíbil :-(

James: To neznamená, že tě nemůžu škádlit :-D

Zavrtěla jsem nad ním hlavou a raději odložila telefon. Zbytek dne jsem neustále myslela na něj a snídani, kterou navrhnul. Večer jsem už byla tak rozpálená, až jsem si musela pohrát.
Ráno jsem brzy vstala a cítila se unavená. Celou noc jsem měla sny o polibku s Jamesem. Kolem něj se točili i mé nynější myšlenky.  Musela jsem vymyslet jakou snídaní mu dneska udělám radost. A ne, nebudu jeho snídaní. Croissant mu minule chutnal, tak dnes udělám změnu a snídaně bude slaná. Tak jsem mu začala vozit každodenní snídaně. Milovala jsem, jak se mu pokaždé rozzářili oči, když jsem mu předávala balíček s překvapením. Dnes to byl přesně měsíc, kdy jsem mu vezla opět sladkou snídani a říkala si, že bych mohla ustoupit aspoň z části, ze svého rozhodnutí. Jeden sex by mi neublížil, jenže když jsem si představila Jamese,  bylo mi jasné, že jeden bude málo. Náladu jsem měla hned pod psa. Vždycky jsem se těšila na naše setkání, jelikož jsme si krásně popovídali. Neustále vtipkoval a měl sem tam sexuální námět, ale pokaždé jsem odjížděla s úsměvem. Měla bych to zatrhnout dřív, než udělám chybu.
Pevně jsem se rozhodla, že od zítra už mu snídani nepovezu.
Osud měl však jiné plány.
Naproti mě se náhle objevilo auto, které do mě najelo plnou rychlostí.

Než si mě vzala smrt, moje poslední myšlenka byla, že své předsevzetí o nedovezení snídaně, posunu o den dřív.